Pro a proti Ko Kut
+ PRO
+ velmi malá komercializace ostrova; panenské pláže s bílým pískem a průzračnou vodou
+ nádherná příroda, nenachází se zde žádné silnice, pouze písčité cesty
+ bezpečnost, menší počty turistů než v nejznámějších destinacích
- PROTI
- vzdálenost od Bangkoku a mezinárodního letiště, poměrně problematická doprava na místo
- velmi malá nebo žádná nabídka zájezdů od českých cestovních kanceláří, pro lepší výběr nutné cestovat individuálně
- nenachází se zde žádné silnice, pouze písčité cesty, obtížný pohyb po ostrově
Úvodem o Ko Kut
Ko Kut (někdy také psáno jako Ko Kood) je čtvrtým největším ostrovem Thajska a jedním z posledních málo komerciolizovaných ostrovů v zemi. Ačkoliv obzvláště na západním pobřeží disponuje nádherným jemným bílým pískem a velmi čirou tyrkysovou vodou, jde spíše o ostrov milovníků přírody než plážových povalečů. Většina jeho pobřeží je lemována spíše křovinami a mangrovovými porosty než širokými plážemi a ty části, které již nejsou pokryty hustým tropickým pralesem jsou místem palmových hájů a kaučukových plantáží. Většina 23 km dlouhého a přibližně 9 km širokého ostrova je pokryta pouze písčitými cestami, není zde žádná silnice, která by vedla kolem celého ostrova, pouze dvě hlavní cesty, ne více 14 km dlouhé. Všechno tohle děla Ko Kut překvapivě příjemné místo k prozkoumání pěšky nebo na kajaku, obzvláště od prosince do února, kdy počasí přináší osvěžující vánky. Ostrov leží pouze 32 km od hranic s Kambodžou a 300 km jihovýchodně od Bangkoku.
Foto 1 - Jonas Witt, Foto 3 - Jo Simon
Střed ostrova je hornatý a přibližně 70 % ostrova je pokryto deštným pralesem. Rozvoj ostrova je velmi řídký a odehrává se samozřejmě převážně na pobřeží, především z důvodu křišťálově čistého moře a panenských pláží. Pokud v Thajsku hledáte pláže na kterých budete opravdu sami, Ko Kut je tou správnou volbou. Z Laem Ngob trvá cesta trajektem přibližně 4-5 hodin, některé dražší hotely nabízí tuto dopravu již v ceně ubytování. Vzhledem k absenci cest byl ostrov téměř exkluzivním místem pro tzv. baťůžkáře, ale poslední dobou je přístup na ostrov usnadněn také individuálním turistům díky trajektům z pevniny i ostrovů Ko Chang a Ko Mak nebo vzniku menších resortů, penzionů a bungalowů. Ostrov lze stále nazvat destinací jedné sezóny, jelikož téměř všechny lodě jezdí na ostrov pouze od listopadu do května. Stále více ubytovacích zařízení však zůstává otevřeno po celý rok a těm, kterým nevadí mimosezónní atmosféra a riziko většího počtu srážek, nabízí slevy. Většina z přibližně 1 500 obyvatel ostrova se živí rybolovem a pěstováním kokosových palem nebo kaučukovníků.
